Lidé padají z hor, protože tam nemají co dělat. To proto tam chodí, to proto tam umírají...

Co je pro mě lezení?

30. června 2009 v 18:46 | Košťa
Pár lidí se mě už ptalo co pro mě znamená lezení a proč to vlastně dělám.

Vezmu to pěkně od začátku. Několikrát jsem byl v ranném mládí v Adršpachu na procházce a vždy mě docela zajímali ty pánové, co se plazí jako mušky někde uprostřed skály. Asi jako každé malé děcko jsem to chtěl taky zkusit. Časem jsem na to samozřejmě zapomněl.


Jednoho dne když už jsem měl maturitní období, přišla nabídka od kamaráda. Já ji přijal a tak jsme vyrazili do Aršpachu. Tehdy nás bylo ve skalách poprvé víc. Pamatuju se, že první skála kterou jsme vylezli byla "Větrná" ve skalním městě. Když jsme všichni dolezli na vrchol, studovali jsme vrcholovou knížku. Nejvíc nás zaujala cesta "Stezka pro cyklisty" IXb. My sotva vyfuněli nějakou V, tak jsme se nad názvem a obtížností usmáli a snili jsme o tom, jak by jsme chtěli někdy něco tak težkýho taky přelízt. Ráďa ji mimochodem minulý týden vylezl :)



Jelikož mě lezení chytlo, vyrazili jsme znovu o týden déle na křížák. Pak ještě asi jednou na stěnu v Trutnově. Vždy s někým kdo to uměl a měl matroš. S Ráďou jsme si říkali, že nás to baví a koupili jsme si nějaký základní vybavení. Ráďa lezl zamlada, kvůli úrazu, ale přestal. Začali jsme tedy chodit na stěnu několikrát týdně a bavilo nás zlepšovat a se. Jelikož byl tenkrát podzim a na skalách se lízt nedalo, chtěli jsme lízt aspoň co nejtěžší cesty na stěně. Byla to obrovská motivace vidět se, jak jeden týden cestu nemůžu vylézt, ale za 14dní už ji v pohodě dám. Když jsme na jaře utíkali ze školy rychle na skály a trávili tam co možná nejvíc času, bylo to prostě super. Cesty jsme už taky lezli težší. Tenkrát nějaký VIIa-b. Na stěně nás to už tolik nebavilo a postupně ani nebylo co lézt. Tím pádem už ani zlepšení nebylo takové.

Někdy na začátku roku 2008 jsem si řekl, že by to chtělo zase nějaký progres a tak jsem začal chodil boulderovat, převážně sám. Na skalách to bylo vidět v roce 2008 jsem přelezl už spousty cest za VII a VIII, ke konci sezóny padly i nějaký IX. Ve skalách jsem byl furt, když nebylo ským lézt, jezdil jsem sám. Taky mě začal bavit hodně bouldering. Zkusil jsem si pár závodů a ty mě hodně bavili. Byly to sice závody okresního charakteru, ale tím lepší atmosféra. Nikdo nikomu nic nezavidí a většinou se všichni podporujou.



Když jsem se začátkem roku 2009 stěhoval do Prahy, chtěl jsem chodit na místní stěnky aspoň 2x do týdne. To se mi zatím daří a nějaké pokroky jsou znát. Na boulderovce pozoruju nějaký ten pokrok a ve skalách se v těžších cestách cítím o něco lépe.

Takže přoč, že to vlastně lezu?
Protože mě baví zlepšovat se. Baví mě pokoušet kdo má převahu, zda já nebo cesta. Baví mě překonávat sám sebe a svůj vlastní strach. Na skalách jsem totiž dost posera. Baví mě pobyt ve skalách a v přírodě všeobecně. Je prostě nádhera vylézt si na vrchol s kámošema, nahoře poklábosit, pokoukat po nádherné krajině, ideálně při západu slunce. Jsou to návaly andrenalinu když je človek v úzkých a když se v cestě zapotí a obrovskej pocit úlevy když dosáhne vrcholu. Láká mě vůně skal, baví mě propotit si tričko a pak se jít smradlavej jako cikán smočit do jezírka a vylézt ven jako znovurozený. Lezení není sport, lezení je životní styl a mě prostě baví tak žít....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama