Lidé padají z hor, protože tam nemají co dělat. To proto tam chodí, to proto tam umírají...

Vysoké tatry

27. listopadu 2008 v 17:23 | Košťa
Jak jsem již uvedl v jednom z předchozích článků, navštívil jsem Vysoké tatry. Ve čtvrtek jsme nakonec vyrazili ve složení já, Jelen, Pafka a předseda (Peťan). Do tater jsme dorazili někdy mezi 5:00-5:30. Rozhodli jsme se dát si ještě hodinku spánek a kolem sedmé ranní jsme již sbalení vyrazili na chatu pri zelenom plese. Cesta nám zabrala něco kolem dvou hodin. Po ubytování jsme šli na procházku do Kopského sedla. Bohužel jsme sebou neměli helmy, takže jsme nemohli jít na Jahňačí štít. Šli jsme tedy zpátky na chatu. Procházka to byla asi na dvě hodky. Zbytek dne jsme měli klid na lůžku a poté v bufetu. Očekávali jsme příjezd slovenského autobusu s dívkami ze zdravotní školy, bohužel v pátek nedorazili.



V sobotu nás čekal hlavní úkol tohoto výletu do tater. Bylo to umístění pamětní cedule našeho zesnulého předsedy. Ten zde skonal v roce 2002. Ráno po snídani jsme pobalili vše potřebné a vyrazili na hřbenovou tůru. Nástup byl asi na dvě hodiny. Když jsme dorazili na místo kde bylo potřeba obléci se do sedáků a navázat se na lano, předseda upustil láhev s pitím. Jakoby to byla předzvěst něčeho dalšího? Počasí bylo nádherné, jen vítr foukal. To nám ovšem nezkazilo náladu a vyrazili jsme. Nejprve žlabem, kde bylo poctivé lezení za II, poté dále po hřebenu s velmi exponovanými a vzdušnými místy. Ke konci hřebenu jsme narazili na místo kde šla připevnit pamětní cedule. Dali jsme se tedy do zatloukání skob a do její zavěšení. Bylo asi půl druhé a nás čekal sestup. Chtěli jsme se dostat na hřeben směřující k Jahňačímu štítu. Cesta dolů byla trošku jiná než jsme očekávali, nicméně jsme pomalu postupovali. V jednom místě jsme narazili na sněhové pole. Pafka mě jistil ze štandu a já pomalu slejzal asi 40 metrů dolů. Tam se mi podařilo najít místo pro další štand. Při jeho tvoření jsem slyšel jen "Koštis, bacha foťák". No jasně, ohlídnu se a do údolí padá předsedův foťák. Na chvili to vypadalo, že se kousek podemnou zastaví. To se ovšem nestalo a tak spadl dalších asi 200 metrů do žlabu pod námi. Byli jsme tedy o foťák chudší. Kluci slanili ke mě a dál jsme traverzovali nad žlab. Jím jsme sestupovali asi 50metrů a poté jsme kousek vylezli na výše zmíněný hřeben k Jahňačímu štítu. Po chvíli chůze jsme se rozhodli, že zkusíme sestoupit zpátky do žlabu a jím dojdeme až do údolí. Trošku nás tlačil čas, protože bylo zhruba 16hod. Opatrně jsme sestoupili do žlabu, kde jsme našli i brašnu s foťákem. Bohužel bez objektivů, foťák nevypadal ani moc poškozeně na to že měl za sebou zhruba 300 metrů pádu do údolí. Objektivy jsme nehledali a dále sestupovali. Na turistickou cestu vedoucí Červenou dolinou jsme dorazili tesně před pátou. Po turistické cestě byl tedy sestup již za tmy, ale v pohodě. Po příchodu na chatu nás opět nečekalo žádné překvapení v podobě již výše zmíněného autobusu. Že by to holky přehodnotili???



V něděli jsme se rozhodli, že pokoříme Jahňačí štít. Jelen se bohužel rozhodl zůstat na chalupě a dát si jen malou procházku. Já, Pafka a Peťan jsme tedy vyrazili stejnou cestou jako první den do Kopského sedla a pak dále po hřebeni na Jahňačí štít. Navazovat se nebylo třeba, takže jsme šli jen v blembákách. Na vrcholu jsme stáli po dvou hodinách cesty od chaty. Po hřebenu a na vrchol to bylo opět obtížnostně okolo II. Rozhodli jsme se, že se půjdeme podívat ještě zpátky do místa dopadu foťáku a zkusíme najít objektivy nebo alespoň jejich zbytky. Sestoupili jsme tedy z Jahňačího štítu na hřeben vedoucí nad Červenou dolinou. Po něm jsme došli do míst kde jsme sestupovali v sobotu a slezli jsme opět do žlabu. Asi 20minut jsme hledali zbytky objektivů a našli jen pár drobností. Vyrazili jsme tedy opět dolů. Na sněhovém poli jsme ještě chvíli zkoušeli zastavení pádu s cepínem a pak už vyrazili na chatu. Tam jsme byli kolem 13té hodiny. Zhruba na 2 hoďky jsme si dali klid na lůžku. Bohužel každý sám. Poté jsme se už jen pobalili. Udělali skupinové foto a upalovali zpátky 8km k autu. To tam naštěstí v pořádku čekalo a tak jsme mohli vyrazit domů. Cesta proběhla v pořádku a tak jsme byli okolo půlnoci doma.

Závěr:
Pamětní cedule byla umístěna, úkol splněn.
V nohách několik kilometrů krásným prostředím za krásného počasí.
Jeden rozbitý foťák, kamera přežila ve zdraví (link na video hodím časem).
Slovenky nedorazily, asi špatný managemet.

Všechny fotky zde.

Berg heil
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ľudka Ľudka | Web | 21. května 2009 v 19:09 | Reagovat

Tak krásna fotka, až mi dych vyrazila. Chata pri Zelenom plese, to je ešte cieľ, ktorý si prajem navštíviť, pretože viem, že je tam nádherne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama