Lidé padají z hor, protože tam nemají co dělat. To proto tam chodí, to proto tam umírají...

Podzimní lezení

4. listopadu 2008 v 17:44 | Košťa
Itálie

Na začátku října jsem byl lézt s Mírou bratrancem v Arcu, evropské mecce lezení. Vyráželi jsme ve středu navečer, takže příjezd jsme měli naplánováný na noc nebo velmi časné ráno. Vše šlo podle plánu, až na dvě nečekané pauzy způsobené místní policií. Jelikož pokaždé prověřovali všechny doklady, odkud jsme, kam jedeme, co tam budeme dělat, jak dlouho budeme v itálii, co vezeme a spoustu dalších věcí tak se každá zastávka protáhla na dobrých 20min.

V 5 hodin ráno jsme dorazili do města Nago které leží zhruba 5km od Arca. Jelikož se tam nesmí skoro nikde kempovat, tak jsme si vzali spacák, karimatku a na pár hodin ulehli poblíž parkoviště do vysoké trávy.



Ráno jsme se již vydali do první oblasti. Tou bylo Massone. Přímo pod tímto sektorem je parkoviště asi pro 7aut. Ke skalám je to zhruba 50m. Člověk si sebou teda nemusí brát jídlo a vůbec může jít tak nějak nalehko :) Po noci v autě nám to moc nelezlo, ale něco přeci jen dopadlo. Večer se začali stahovat mraky, ale rozhodli jsme se spát venku jen pod stromem. V noci samozřejmě začalo pršet, takže jsme se stěhovali pod převis, kde jsme přečkali do rána.
Druhý den vytrvale pršelo. Šli jsme se tedy podívat do Arca, koupil jsem si nové lezky a pak jsme se byli podívat na místní stěně kde se každý rok odehrává Rock masters - vyhlášený lezecký podnik. Jelikož déšť neustával tak jsme na lavičce pod stěnkou vykydli asi na 2 hodiny. Nakonec jsme vyrazili zpět do Massone. Tuto noc jsme se rozhodli strávit v jeskyni, kde se nachází toho času nejtěžší cesta na světě "Underground" 9a. Déšť naštěstí v průběhu noci ustal a tak jsme mohli opět vyrazit do skal. Když jsem se ráno rozhlédl po okolních kopcích, na jejich vrcholcích ležela vrstva sněhu, která tam předchozí den nebyla. V sobotu jsme vyrazli lét do Naga, kde bylo mraky lidí. Polezli jsme několik cest a večer se opět vydali zpět do Massone. V neděli jsme lezli v sektoru jménem Terra Promessa. Sektor se nacházi asi 3km nad Massone, byli jsme tam skoro sami, zatímco dole v Massone bylo narváno k prasknutí. V pondělí ráno jsme se již vydali na cestu domů. Z tohoto zájezdu jsem si odvezl 6c OS, několik 6b+ OS a pak nějaký 6b OS. Vcelku vydařený výlet za rozumný peníz.

Adršpach - Král

Jednoho dne ráno jsme se s Pumou vydali do Ádru. Jelikož máme nyní oba status "socky" tak jsme jeli busem. Puma si chtěl už delší dobu vyfotit panorama podzimního Ádru z Krále. Lezl jsem na něj jenom jednou na druhém konci lana, chtěl jsem Pumovi dopřát několik pěkných fotek a tak jsme tedy vyrazlil směr Král.
Nástup pod skálu je poněkud delší a musí se dost kličkovat mezi ostatními skalami. Samotná cesta začíná asi 15-20 metrů dlouhým komínem. Trošku se mi z toho točila hlava když jsem to viděl, nebo to bylo z toho rumu co jsme si vzali na morál? :)
Navázal jsem se tedy a žačal se šoupat směrem nahoru (kupodivu). První kruh je asi ve 4 metrech. Nastupuje se ovšem z předskalí takže pod kruhem hrozí pád řekněme 15m na šutry. Pokračuje se stále komínem až na výraznou polici. Dá se na ní v klidu sedět. Vůbec se mi nechtělo dál, protože kruh se mi houpal už docela dost hluboko pod nohama a další byl tak o 6 metrů výše. Vzpomněl jsem si na slova klasikova "z komínu se nepadá" a chtěl se vydat bojovat a další metry. V tom jsem si všimnul, že na polici na které sedím je kruh. Sice asi o 2 metry v pravo, ale co, kruh se vždycky hodí. Byl jsem hned klidnější a k poslednímu kruhu cesty jsem dolezl docela snadno. Nad tímto kruhem už jen kousek výlezové spárky a vrchol. U slaňáku prskal nějaký netopýr nebo jiný holub, takže jsem nebyl úplně ve své kůži. Puma v komíně furt žbrblal furt něco o dámském přirození, ale nakonec vylezl. Rychle jsme pofotili několik fotek a začali slaňovat. Byl to krásný podzimní výstup v krásném počasí. Klasifikace této nejstarší cesty v Adršpachu z roku 1923 je VI.



Adršpach - Cukrovarský komín

Sedíme v autě a jedeme do Ádru. Co dneka polezeme ptám se Pumy a Míry, nevědí. Navrhuji Cukrovarský komín. Moc se jim do toho nechce, trošku je mystifikuji a říkám obtížnost V (opravdu je to VIIIa), to je zlomí a jdeme. Už od ozvěny se nám komín na chvilku ukáže a vidím tam již někoho zavěšeného. Od výhlídky mezi Starostovou a Starostou hádáme kdo to jen může být. Když přicházíme blíže z vrcholu se jen ozve, nazdar Okurko. Jasně, na vrcholu seděl Néťa. Došli jsme pod nástup, připravili se a žačali lízt. V prvním štandu u borovice jsme zjistili, že Néťa má sebou pro nás neznámou Jindřišku. Chvíli jsem snimi konzultoval jak dál a pak jsem to začal zkoušet. Jedná se o vylezení asi 10ti metrů po hraně. Založil jsem si u začátku hrany nejtenčí smyčku co jsem měl a vrhnul se na to. Jeden krok, dva, přebírám chyt ze kterého jsem chtěl cvaknout kruh a najednou padám. Nejdřív nohama na šutr a pak prdelí. Jak jsem na sobě měl spoustu karabin a dalšího vybavení tak se to rozeznělo na celé skalní město. V tom už jsem ale slyšel škodolibý smích Néti, který seděl v kruhu na druhé straně komínu. Komentoval to jen slovy "To je vůl, on jebnul". Znova se mi nechtěl riskovat pád do smyčky a tak jsem tedy nahodil kruh. Zkusil jsem to přelízt znova a bylo to v pohodě. Čekalo mě ještě pěkných pár metrů lezení po hraně. Ke každému kruhu jsem se asi 5x vracel. Nakonec jsem to ale jakž takž vybojoval. Nakonec se nahoru vydrápal ještě Míra, Pumu jsme sebrali cestou dolů. Pak už jsme upalovali do Trutnova a večer na schůzi do Kotva klubu to zapít. Cesta se jmenovala Kampaňova cesta VIIIa čistě VIIa se stavěním. Na tuhle cestu se chci vrátit a pokořit ji znovu. Doufám, že na podruhé to už bude načisto...Berg heil

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama