Lidé padají z hor, protože tam nemají co dělat. To proto tam chodí, to proto tam umírají...

MFHF 2008

22. září 2008 v 9:12 | Košťa
Mezinárodní Festival Horolezeckých Filmů 2008 - Teplice nad Metují
Tento festival se odehrával od čtvrtka 28.8.2008 do neděle 31.8.2008. Jak jsem psal již v článku z Bišíku, tak ve čtvrtek tam bylo celkem mrtvo. Na festival jsme dorazili v pátek podvečer. Já, Míra, Adam a Romča. Postavili jsme stany, koukli na kvalifikaci ČP boulderingu, zablbnuli na lajnách a šli omrknout krámky a popíjet. Jelikož bylo docela špatné počasí, tak jsme si zalezli do podloubí u kostela. Byla nás tam celá banda asi 20ti lidí. Déšť a hnusné počasí naštěstí v průběhu noci pominulo a tak jsme se ráno probouzeli do krásného polojasna. Vyrazili jsme do kavárny na snídani a pak do skal.
První cesta kam jsme se vydali bylo "Překvapení" VIIb na Hronovské věže. Cesta je opravdu zajímavá, první polovina je nádherné stěnové lezení. U druhého kruhu je stavění, před třetím kruhem je krásný vzdušný přepad a pak spárkou navrchol. Pro Adama byla cesta opravdu překvapení. Obzvlášť přepad, nakonec to dal v pohodě. Mirosrnka to přeběhl ladně jako laňka a dostál tak své pověsti.
Jako druhou cestu kterou jsem vybral byla "Pravá letní pohoda varianta" VIIa - Křižácká stěna. Tato cesta začíná krátkým převisem a dále po madlech ke kruhu a na vrchol. Kluci se v cestě oba trápili, takže to nakonec oblezli původní cestou za VI. Také pěkný výkon. Po této cestě jsme ale už spěchali do hospody na jídlo a zpátky do Teplic kde od 16:00 probíhala kvalifikace na závod ve Slacklinu do kterého jsem byl také přihlášený.
Kvalifikace probíhala na tři kola, všechny kola jsem prošel bez jediné chyby. Společně semnou to zvládli ještě 3 borci. Večer kolem osmé nás mělo čekat finále na Highline, která byla natažena mezi stromy. Musel jsem jet ještě na otočku do Trutnova, takže zpátky jsem to stihl jen tak tak. Jako první šel na highline Smolda který si to dával úplně v klidu. Předvedl spoustu triků jak statických tak skoků. Druhý v pořadí jsem byl já. Už jen to že na mě koukalo 200-300 lidí nebyl dobrý pocit, natož vyškrábat se asi 7metrů po žebříku k lajně a něco na ní ukázat. Oproti loňsku zde byla menší změna v tom, že na startu nebylo nic na přidržení. Ok, takže start ze sedu. Přestal jsem vnímat okolí a pekelně se soustředil na konec lajny a pomalu se začal zvedat. Zvednutí mi vyšlo kupodivu hned na poprvé. Ušel jsem pár kroků a zkusil první trik, pokleknout a zase se zvednout. Dále jsem zkoušel svíčku po které jsem spadnul, lajnu jsem v pohodě chytnul a zase jsem začínal ze sedu. Tentokrát jsem zvolil přechod lajny, který se zadařil. Po otočce jsem spadl a tím skončila moje účast ve finále. Po mě následoval Kvjětoň, který na tom byl obdobně jako já. Na závěr se zmocnil lajny Kajoch. Ten předváděl na lajně něco podobného jako Smolda. Tímto bylo tedy v podstatě jasný kdo bude bojovat o jaké umístění. O tom rozhodovali diváci. S mohutnou podporou všech možných kamarádů jsem skončil na třetím místě. Na druhém místě skončil Kajoch a vítězem se stal Smolda. Po vyhlášení následovalo ještě vyhlášení miss slackline kterou vyhrála zaslouženě Bára. Dále bylo pak vyhlášení ČP v boulderingu. To už jsme seděli u piva a přemýšleli co s načatým večerem, nakonec padla volba na koncert Mňágy a žďorp. Jelikož jsem byl pekelně unavený a kupodivu jsem neměl ani moc náladu se bavit, tak jsem šel spát už někdy před půlnocí.
Nedělní ráno bylo opět nádherné. Obloha bez mráčků slibovala krásný den. Po klasické snídani v kavárně jsme se sbalili a vyrazili do Adršpachu. Původně jsme měli v plánu velkou expedici na Milence. Nakonec to dopadlo tak, že na Milence jsme vyráželi ve čtyřech a zbytek šel lízt na křížák. Jelikož Ráďovi nebylo moc dobře, tak jsme pro výpravu na Milence zůstali jen tři. Já, Dara a Plesky. Vybrali jsme si cestu nesoucí jméno "Přes fichtli" VIIa. Je to stará klasika. V podstatě samý komín. Jen posledních asi 10 výlezových metrů ze 110m je stěnou, respektive spárkami. Na výlezu jsou 2 kruhy. Mezi kruhy je vzdálenost asi 6 metrů. Přesně mezi těmito kruhy je takové, pro mě nepřijemné místo kde jsem se zasekl a trošku podělal strachy. Nakonec jsem to překonal a cestu s klidem dolezl. Jaké bylo překvapení, že jsem byl na vrcholu sám. Kluci to zamnou přelezli bez větších problémů, takže jsme si podali ruce jako ostřílení horolezci a začali připravovat slanění. Dole na nás již čekal Ráďa s kterým jsme se pak vydali potrénovat jednu spárku na "Džbán". Jelikož spárky moc neumím, tak ruce trošku trpěli. Celý unavený, namožený a štastný jsem se vydal na terasu za Mírou a vyrazili jsme domů. Cesta na Milence byla mojí druhou vytaženou cestou v Ádru. Tuto cestu jsem již lezl na druhém konci lana, nicméně si její vyvedení velmi vážím. Tak za rok v Teplicích……Berg heil
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama