Lidé padají z hor, protože tam nemají co dělat. To proto tam chodí, to proto tam umírají...

Zumba projekt

5. února 2012 v 18:35 | Košťa

 

Bilancování

2. ledna 2012 v 20:16 | Košťa
Konec roku nastal a s ním přišlo i bilancování nad rokem uplynulým. Jelikož to tady tak nějak leží ladem a já dostal chuť si trochu něco napsat tak to s tím bilancování taky zkusím :)

Rok 2011 byl opět ve znamení boulderigu. Nejčastěji jsem navštěvoval Ostaš a Bor a Suchovršice. Jen jednou se mi podařilo vyrazit za boulderingem někam dál a to na Sněžník.
Letos jsem byl časově trošku vytíženější, takže jsem nemohl být ve skalách tak často jako loni. Zkusil jsem si psát poctivě čárky za každý výlet do skal. Čárku jsem psal ať jsem lezl celý den nebo jen 30minut. V součtu to hodilo 84dní.
Za těchto 84dní jsem vylezl 50 boulderů těžších než 7A. Z toho 3x 7C a 6x 7B+. Nejtěžsí OS se mi podařil na Ostaši a to boulderem Spárka 7A+. Nejvíce se cením boulderu Monster of Pop 7C, pro mě zatím nejtěžší vylezený kousek.

V roce 2011 jsme s Vojtikem a dalšímy nezahálely ani ve vlastní "tvorbě" a udělali 10 nových boulderů. Nejhezčí boulder je asi "Krasohranění 7A+" a jako píčovinu roku bych bral asi boulder "Pysky z micky 5B" obojí na Ostaši. O nových boulderech budu muset ještě sesmolit speciální článek s popiskama a fotkama.

Jedinný větší výlet proběhl v říjnu na Kalymnos a bylo to moje největší letošní lezení s lanem. Pěkně mi v těch převisech natejkalo. Nevíc jsem ukořistil "Arena 7c", takový naše rajbákový. Nejlepší OS byl "Lucky luka 7b" a nejvíc si vážím asi cesty "Eros 7b+" na 2. pok.

Písku jsem letos moc nedal, skončilo to pár cestama na druhým :/

A cíle do příštího roku? V hlavě už jich je dost, většina však tajných. Na písku se už snad konečně hecnu a zakousnu se do nějakýho Xa :)

Tak nám to začalo...

21. května 2011 v 18:53 | Košťa
Leze se, boulderuje se, jezdí se na soustředění, jezdí a líta se dokonce i do dalekých krajů, vznikají nové cesty, krokují se nové cesty, padá se v nových cestách, nové cesty se vytloukají, nové známosti se navazují a staré rozvazují. Jojojo už nám to jaro začalo naplno.

Co se mě týče, letos jsem se zakousnul do boulderingu. Cíl pro letošek bylo 7C. Jelikož jsem našel jedno co mi vcelku sedělo, tak jsem se do něj zakousnul. Po asi čtyřech výjezdech už to vypadalo nadějně. Další výjezd byl ve šložení já a Hrůša, rozlezl jsem se a vrhnul se na to. Plný síly a motivace jsem to tam zaslal hned z prvního pokusu tohoto výjezdu. Cejtil jsem se v tom naprosto v pohodě a pohyby nebyly v žádné křeči, takže o to víc si boulderu Monster of Pop 7C vážím. Cíl pro letošek tedy splněn. Co dál? Zkusit jednu z variant Monsteru za 7C+? Nebo si radši najít jinou linku, která nebude variantou? V hlavě se toho honí spousta. Vypadá to tedy, že bouldering zůstane pro letošek mojí disciplínou no.1. Motivace je zatím obrovská a chuť ještě větší. Největším problémem tedy zůstává udělat si čas ve správný den, když by mohli být podmínky.

Můj nejčastější letošní parťák Vojtex v King of Jazz 7B+

 


Poslední březnový víkend

28. března 2011 v 21:21 | Košťa
V sobotu dopoledne mě probudilo skrz žaluzie sluníčko. Připadalo mi to trochu neobvyklý, celou sobotu mělo být totiž pěkně hnusně. Vykouknu ven a je sucho. To znamenalo jedninný, zorganizovat nějaký to venkovní protažení. Vojtu jsem telefonem v 11 vzbudil s tím, že ho nějak po O vyzvednu. Když jsem ho v 12:30 vyzvedával, samozřejmě ještě spal. Chvilku jsem počkal a už jsme vyráželi směr Ostaš. Už v poříčí bylo mokro. Zanadávali jsme si, ale pokračovali. Ve Chvalči už docela solidně pršelo. Ve Chvalečskym kopci už dokonce sněžilo, takže parádička. Když jsme projížděli kolem centrálního parkoviště, tak bylo sucho. Volba byla teda jasná, auto nechat na Zdoňově a vyrazit na nové bouldery pod První. Měl dorazit i Brožik s Pájou a to se taky dělo. Jeho strach po sněžní v serpentýnách byl ta tam, když přijel pod Křížák. Nejvíc jsme zkoušeli nový boulder od Herbika, jméno bohužel nevíme. Klasa by měla být snad tvrdých 7A+. Klíč je až ve výlezových oblinkách. O solidní držky tedy nebyla nouze. Asi po hoďce a půl dorazilo sněžení i na křížák a tak jsme to zabalili. I tak jsme byli pěkně prošitý :)



Jelikož jsem byl v sobotu hodnej a zůstal jsem doma koukajíc na filmek, mohl jsem si dovolit jet v neděli na Ostaš s naprostým klidem. Bohužel se nikdo nepřipojil, takže pěkně sólo. Jako jeden z cílu pro letošek pro mě byl Louis Armstrong 7B+ na malém střecháči. Vyrazil jsem tedy přímo tam. Po rozlezení a rozhejbání ztuhlého těla jsem se pustil do krokování. Jelikož se mi nechtělo moc do nástupovejch lišt, tak jsem začal poněkud netradičně krokovat od shora dolů. V tomhle boulderu není moc co vymýšlet, takže kroky byly jasný hned. Ještě jsem chvilku ladil nástup a pak jsem se vrhnul do pokusování. Prvním pokusem jsem netrefil hned první dvojprdu. Takže znova, jeden, dva, tři kroky a už jsem v dobrý liště, poskok na hranu a jsem v podstatě ve výlezu. Při pohledu dolů zjišťuji, že tvorba dopadiště není moje silná stránka. Bouldermatky jsem měl sice dvě, ale obě pod nástupem. Případný pád z vrcholu by šel pěkně mezi šutry. V hlavně jsem si ještě rychle probral jestli to risknout nebo radši nějak slízt. "Jebat na to". Kousnul jsem se a při vyvalování jsem si ještě zanadával jakej jsem pitomec, že jsem radši neslezl. Nicméně jsem odškrtnul jeden z cílů hned v březnu. To abych si teďka kurňa vyhlídnul něco jinýho :D

Po chvilce relaxu jsem se přesunul na Bazén, kde jsem chtěl pozkoušet "Středová ve čtvrtek" 7B. Strávil jsem pod tím asi 30min a stále mi není jasný co můžu brát a co ne. Takže jsem tomu neobětoval další energii a šel se potulovat po lese. Bludný balvan byl zcela nečekaně mokrý, tak jsem se potuloval po lese kolem Velkýho střecháče. Kolem 16 hod jsem byl opět pěkně ztahanej a navíc se z prstu začala hrnout krev. Takže se rychle pobalit, odtáhnout matice a vyrazit k domovu...

Jarní bouldering

8. března 2011 v 22:21 | Košťa
Jednou takhle v sobotu jsme místo závodění vyrazili za boulderingem. Bylo nádherně sluníčko a bezvětří. Jelikož jsme z Trutnova vyráželi vcelku pozdě, padla volba na Suchovršice. Po menším rozlezení jsme se vrhli do pokusování hranky na Mechovou. Postupně jsme řešili program, nakonec však nevyřešili. Idea byla odlézt boulder až doprava. Variantu přímo jsme moc neřešili a tak jsme to nechali otevřený.

Boulder mi celý týden ležel v hlavě a když jsem se v sobotu probudil do slunného rána, volba byla jasná. Nabral jsem Vojtu a už jsme to mazali do Suchejch. Ryhlé rozlezení a šup do projektů. Já jsem se zakousnul do krokování horní pasáže pravého výlezu a Vojta do ladění spodku, který je společný pro oba bouldery. Tentokrát už jsme nemohli odjet s prázdnou a tak jsem zkusil přelézt aspon přímou variantu. To se nakonec podařilo. Klasa je 7B a název "Závodníkova pomsta". Je zde možnost lézt tento boulder ze stoje, což bude někde kolem 6C. Start logicky v hrotu. Projekt do prava je stále projektem, odhadovaná obtížnost bude někde kolem 7C nebo 7C+. Tento projekt jde taky nastoupit ze stoje a tam by měla být obtížnost někde kolem 7B. Takže celkově to spojit bude 7B + 7B = 7C?


Trocha toho fitnesu

26. října 2010 v 18:06 | Košťa
O víkendu byly závody na obtížnost v Černožicích. Jelikož se tam už asi 3 roky chystám a tentokrát byl čas, nemohl jsem pohrdnout. Na místo jsme dorazili na poslední chvíli a to znamenalo, že za chvíli polezem. Míra si vylosoval pořadí č.3, já č.10 a Vojta č.12. Nikdo z nás do finále bohužel nepostoupil. Pro nás však bylo bohudík. Místo nedělního Boru jsme vyrazili už v sobotu. Takže rozlez na několika boulderech a vrhnout se na nádherný boulder Ádr Fitnes 7B+. Ze stoje za 7A jsem to měl už přelezený a kroky ze sedu taky. Zbývalo to už jen pěkně spojit. Zpočátku to vypadalo ho hodně velkou krizi, neodlezl jsem ani do míst kde jsem minule padal. Takže to na psychice moc nepřidalo. Prostě jsem slabej. To mě přeci nemůže odradit a tak jsem začal střílet pokusy až jednou jsem chytl hranu tak jak jsem měl. V klidu jsem si zapatoval, přehmátl hranu a teď už to jen nepustit. Nic jsem nepodělal a tak jsem stál na vršku, což znamenalo moji ohromnou radost.

S Vojtou jsme si vyhlídli ještě bouldeřík vedle Mexické vlny. Po chvilce vymejšlení už jsme věděli jak na to a tak jsme zkoušeli ostrý pokusy. Jednou jsem se parádně prolítl tak ze 3 metrů. Vojta mě trochu strčil na bouldermatku, ale stejně jsem se kutálel ještě kousek bahnem. Kluci na mě blbě čuměli jestli jsem jako OK, já se tomu tlemil, protože to bylo "do měka" :) . Při dalším pokusu, potažmo pádu mě chytli krásně. Síla už nebyla a ani padat se nechtělo a tak jsem to radši nechal uležet pro příště. Vojta si to krásně přelezl a horní bazénový výlez mu nedal ani moc zabrat. Nakonec jsme se jěště přesunuli na jednu krásnou hranku za 7B, která je včak nad naše silové možnosti. Pak už jsme se přesunuli opět do Černožic, kde proběhl super večírek.

Neděle byla hnusná a vlhká a tak z lezení sešlo. Vojtoj nebylo ani moc dobře a tak jsme vyrazili domů.

Super fotky některých boulderů, které jsem přeleze v podání Silvie Rajfové lze shlédnout zde.

Už to tře...

25. října 2010 v 18:17 | Košťa
Po návratu ze squatování Sardinie jsme poznali, že tady už opravdu začal podzim. Taky jsme poznali, že začalo super tření. Minulé úterý se mi nějak zachtělo hejbat a tak jsem vyrazil na otočku na Ostaš. V neděli jsem si tam obhlídnul, že bouldery který mám rozezkoušený jsou suchý. Doběhl jsem tedy k bazénu rychle se rozhejbal a dal se do AIXky 7A+. Asi 2x mi smekla nožka na nástupu, ale pak jsem to tam hned poslal. Takže super radost. Cíl pro dnešní den splněn, ani jsem netušil jak dobře to půjde.

Kam tedy dál? Času bylo ještě poměrně dost. Byla by škoda nemrknout se na rozlezenej traverz na Bludném balvanu. Radši jsem si prošel celý boulder a ujasnil si v hlavě kroky, aby se mi zase nestalo, že je ve 3/4 zapomenu. Takže se uklidnit, zahodit péřovku, pořádně namágovat a vyrazit. Spoďák, lišta, spodák, madlo, bočákomadlo, dvojprda, spoďák, dvoj a jednoprst, bekend, lišta, hnusnodírka, bočák, poskok do bočáku a nátah do madla a následně top. Uhhh to už je jako konec jo? Ve výsledku jsem to nějak přelítl, že mi ani nestihlo natýct. Traverz 7B+ fbtr odškrtnuto. Takže super oddych, že už se sem nemusím vracet. Pro mě tato vytrvalostní věcička znamelana max 3 pokusy za jeden výjezd, pak už to prostě nebylo ono. No takže co teď? Domů se mi ještě nechtělo, protože času světla bylo ještě dost.

Šel jsem se tedy ještě mrknout na jednokrokovku Hard Rock 7B. Pěkně počistit chyty, načárovat madýlko a jdem střílet mraky pokusů jako pokaždý. Sednout si, trocha koncentrace, zabrat a držím madlo. Co s tím sakra, tak se rychle rovnám a rovnám a rovnám až se z toho málem srovnám na zem. To se naštěstí nestalo a tak jsem se vykulil na vrchol a tím padl další těžký boulder. Tím už mi veškeré nápady došly. Tak jsem se šel ještě z hecu postavit pod Future line 7B+ ale to je pro mě hoooodně sci-fi.

V lese už byla docela tma a tak jsem v poklidu a s divným úsměvem na tváři vyrazil domů uvařil si dobrou véču a šel spát....

Nové linky v Ádru a okolí

18. srpna 2010 v 21:38 | Košťa
Jelikož jsem se letos účastnil několika prvovýstupů tak tu zkusím popsat co nového se ve skalách udělalo.

Ještě metr k vrcholu Xa:
Už někdy při letošním fotbalovém turnaji horolezců v Ádru jsem s pomocí Brožíka zatloukl první kruh. Linku vybral Ráďa a vede na Vraní oko. Druhý kruh dal on sám a taky to pak přelezl. S klasou jsme moc nevěděli, já nemohl udělat jeden krok a připadalo mi to brutální. Ráďa navrhoval IXc a já Xa. Nakonec jsme napsali Xa a uvidíme co na to řeknou další případní přelezci.

Bez názvu VIIIa:
Název cesty ani jméno masívu neví asi nikdo z nás. Každopádně je to za pískovnou a jedná se o kyzovou stěnku v pravé části masívů. Cesta má 3 kruhy. Autoři R. Brož a J. Slavíček



Hra na medvědice IXb:
Tato cesta se nachází na Bišíku. Je to starý projekt od T. Volka a Watta a nyní již cesta vede na Medvědici. Po asi druhé návštěvě této cesty se mi podařilo oblézt první kruh a posléze i dát druhý kruh. Ten jsem dal celkem pitomě, takže je morálový dolez. Ten už není těžký nicméně se do něj moc nechce. S klasou jsme opět moc nevěděli, nakonec jsme se shodli na RP IXb. Autoři: J. Chrástek a T. Košťál



Magické oko - var. VIIIb:
Tato cesta je opět na bišíku a vede na Jezerní. U cesty Magické oko se mi zdálo, že by šel srovnat nástup. No a jelikož Jířa ještě nedával kruh, tak volba byla jasná. Jířa dal kruh a druhý den se šlo dolézat. Autoři: T. Košťál, J. Chrástek a M. Hlávko

Nízký průlet IXb:
Tato cesta se nachází opět na bišíku a vede na Rákosníčka. První část této linky nám vyradil Tonda. My však od prvního kruhu nešli přímo, ale natraverzovali jsme doleva kde jsme dali druhý kruh. Tam do začalo houstnout a my to nemohli přelézt ať už kvůli morálu nebo síle či technice. Pak s náma jel jednou brožík a přelezl nám to do hodin nad druhým. Pak už byl dolez v podstatě snadný. Autoři: J. Chrástek, T. Košťál a R. Brož



Ohne posera VIIc:
Tak a ještě jednou bišík a věz Blecha. Tonda dal první kruh a nějak nemohl odlézt tak jsem to zkusil a ono to šlo vcelku snadně. Autoři: T. Košťál, T. Volk

No tak snad jsem na nic nezapomněl a všichni autoři budou určitě rádi když se někdo vyjádří ke klasifikaci a hodnocení cesty. Ideálně na lezci.

Frankenjura no.2

28. července 2010 v 18:15 | Košťa
V létě bývá většinou slunečno a teplo. Někdy až trochu moc....no tak když je pěkně tak se leze. Leze se všude možně....letos jsem stihl už pár oblastí navštívit....

No a když je v létě hnusně? Tak se taky leze a nebo se taky neleze a radši se leje........a nebo je taky někde jinde třeba pěkně a to se pak vyráží do Frankenjury.



My jsme vsadili na předpověď z www.yr.no a v pátek jsme vyrazili. Už za Prahou to začalo, déšť jakože hoďně silnej a vytrvalej. Na dálnici 80km/h a byli jsme rádi. Před hraniceme se začalo počasí umoudřovat, říkal jsem si že budem spát ještě pod hvězdama. Po příjezdu k Pottensteinu se, ale opět rozpršelo. To byla skoro půlnoc, takže jsme si zalezli pod převis a zalezli do spacáků. V noci jsem se párkrát probudil a stále pršelo, optimismus mě přecházel. Ráno stále pršelo, kolem 9 ranní to ovšem ustalo a po 11 dopolední jsme se už navazovali v sektoru Amphitheater. Kupodivu i kolmé cesty byly suché, což jsem absolutně nechápal. V amfiteátru jsme dali asi 4 cesty. Né že by tam už nebylo co lízt, ale tak nějak se nám tam toho tolik nelíbilo. Přesunuli jsme se tedy do nějakýho sektoru v okolí kempu a dali opět pár cestiček. Potom už jsme byli vyšťavený a tak jsme vyrazili vařit véču, při tom jsme dali improvizovanou Evropu, pár pivek a zase do spacáků.



V neděli to už z rána vypadalo na pěkný den. Volba padla na Weissenstein, sektor přímo u cesty. Nebylo se tedy čemu divit, že chyty byly totál oklouzaný. Tak nějak jsme tam spíš zevlili než nějak extra lezli. Hodiny ukazovaly už skoro 15hod. a tak jsme se rozhodovali zda zůstat nebo vyrazit do sektoru 4th dimension. Nakonec jsme vyrazili a rozhodně jsme toho nelitovali. V podstatě během hodky jsme tam měli odlezeno. Já měl v kapse 8 RP, 2x 8- flash 8- AF a Jířa 8- OS a 8- AF a Míra 2x 8- flash a 8- AF. Takže povedený závěr víkendu. Pro jeho zdárné zakončení nás čekala ještě cesta domů. Ještě, že tak prsty a tělo už by stejně potřebovali restday. Cesta domů utíkala  v pohodě a kdybychom jeli přímo do Trutnova zabrala by jen 4,5 hodky v pohodě.

Konečně prosluněný Ádr

9. června 2010 v 22:24 | Košťa
Předpověd na víkend byla suprová, takže v pátek po práci pobalit věci a vyrazit do Ádru. První cesta vedla k Vranímu oku kde Ráďa krokoval Krok sun o posun, já se vydal s Kubovou pomocí za roh čistit a zkusit odlízt jeden projek. Což se úplně nepodařilo ani jedno. Na pátek to stačilo a tak jsme vyrazili ke Kubajzoj na chajdu něco málo opíct a popít.



V sobotu jsme museli vstávat už v 8 ráno, takže nás čekal pekelně dlouhý den. Ráno bylo klasicky terasové. Na kopec jsme se však vydali celke brzo. Rozlezení proběhlo na cestě "Cvičení s kužely". Poté jsme zamířili na Leopoldovu věž, tam jsem zjistil že v cestě Aerobic jsem hodně marnej. Nicméně se mi podařilo aspoň úplně poprvé vymyslet výlez. Na toprope jsem si tedy nahodil Videodisco, tam jsem byl však totálně marnej a tak jsme šli za roh na "Horolezeckou sedmičku". Jířa to tam 2x opral do druhýho kruhu. Nechtělo se mi věřit, že je to tam tak hrozný a tak jsem to nakonec vycukal. I když po letošním jaře je to pěkně hnusně lišejníkovatý a jede to jak namydlený. Jelikož morálka byla už velmi nalomená tak jsme šli lízt na Rokoko nějakou novou cestu za VIIa zezadu, trochu vlhká zelenina ale co už....Nakonec jsem se ještě vrátil do Aerobicu. Program zněl jasně, musí padnout za každu cenu. Na PP to nakonec padlo. Potom jsme se šli osvěžit k jezírku a pak zpátky na kopec. Zase na Rokoko, tentokrát zepředu kde byl dávat Néťa druhý kruh. To se nakonec podařilo rychle a v pohodě, tak jsme mohli seběhnout dolů opéct buřta a vyrazit k Tošovákoj.



V neděli jsme vstávali opět kolem 8 ráno. Probuzení proběhlo v jezírku, po snídani následovalo kafe u Lukáše a přesun do skal. Rozlezení probíhalo na Borůvkové variantě na Vraní véž. Pak jsme se přesunuli opět na Krok sun o posun kde to kluci zase ladili. Odpolko dorazil Jířa s Vojtou a tak jsem se k nim přidal a šli jsme na skalky za kemp. Tam jsme společně přelezli na masívek nějaký noname VIIb, VIIIb a IXb. Všechny super. Nakonec jsme si to ještě hodili na "Známku punku". Je to krásná technická plácačka po hraně. Den se schyloval ke konci a tak jsme se šli opláchnout do jezírka a vyrazili do hospody v Janovicích. Jídlo a obluha v pohodě a tak se nám domů vůbec nechtělo. Čekali nás však povinnosti a tak jsme museli...

Kam dál